Právnička nebo svatební fotografka?
Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně jsem vystudovala s ušlechtilým, někdo by možná spíše řekl až naivním cílem, že budu pomáhat slabším a bojovat za jejich práva. Během mého studia by mě ani ve snu nenapadlo, že jednou sbírky zákonů vyměním za digitální zrcadlovku :). Po několikaleté praxi u soudu a poté i v advokacii jsem si musela připustit, že spravedlnost je opravdu slepá a že ne vždy dobro zvítězí nad zlem. Tato skutečnost mne velmi frustrovala.
Iluze o práci právničky
Setkávala jsem se se smutnými osudy a příběhy lidí, byl na mne vyvíjen obrovský tlak od lidí, jejichž osud jsem měla ve svých rukou a i když jsem udělala maximum, často soud rozhodl v náš neprospěch. Toto mne velmi trápilo. Cítila jsem strašnou nespravedlnost a beznaděj. Přidaly se i zdravotní problémy a já si uvědomila, že žiji život, ve kterém je tak málo úsměvu, lásky a pozitivní energie. Že žiji život, kdy spravedlnost je velmi často na straně vlivných, mocných a bohatých a já s tím nemám vůbec žádnou šanci něco udělat.
Cesta za oceán
Udělala jsem tedy radikální krok. Přes protesty rodičů jsem opustila zaměstnání, kvůli kterému jsem pět let studovala a skládala rigorózní zkoušku, a odjela jsem na půl roku do Střední Ameriky. Tato cesta mne velmi inspirovala. Uvědomila jsem si tam, jak je život křehký a zároveň krátký. Po návratu jsem se rozhodla poslouchat hlas svého srdce. Focení patřilo vždy mezi moje velké koníčky, začala jsem tak s realizací svého fotografického snu.
Můj splněný svatební sen
Nyní to jsou 4 roky co pracuji jako svatební a rodinná fotografka v Praze. Jako každá práce má i tato svoje úskalí: práci převážně v létě a o víkendech, někdy “nerudné” ženichy, co se neradi fotí a při rodinném focení často plačící miminka. Setkávám se ale s úžasnými lidmi, mohu s nimi prožívat ten nejkrásnější den v jejich životě a vytvořit jim na tyto nezapomenutelné okamžiky vzpomínky. V tom vidím obrovský smysl mojí práce. Nebojte se plnit si svoje sny!
